V tomto článku bych ráda poodstoupila od konkrétní situace, o které toho v posledním měsíci bylo napsáno již mnoho. Ráda bych se zamyslela spíše nad otázkami, které padly během dopolední a odpolední diskuse, kterou v rámci stávky zaměstnanci Agentury uspořádali a přizvali do ní zajímavé hosty. V dopoledním programu se přítomní zamýšleli nad možnostmi státních zaměstnanců reagovat na rozhodnutí jejich nadřízeného, která jsou v přímém rozporu s veřejným zájmem, v jehož prospěch má úředník pracovat.
Hledá se úředník 21. století
V prvé řadě se přítomní zamýšleli nad tím, jaký má být úředník ve 21. století. Petr Nečina z MPSV připomenul, že pokud chceme mít fungující stát, potřebujeme mít fungující úřady a fungující úřady potřebují loajálního úředníka. Jaroslav Pinkas z Ústav pro studium totalitních režimů hovořil o nutnosti přechodu spíše k úředníkům jako expertům. Terezie Hradílková z Ashoky viděla v úředníkovi skrze svou praxi v sociálních službách především vstupní bránu nebo naopak bariéru otevření diskuse k jakémukoliv tématu týkajícího se veřejných zájmů. Senátoru Liboru Michálkovi, známému to whistleblowerovi, chybí úředník spolupracující, který by hlasitě dával najevo, pokud se dějí nějaké nekalosti. Právník Adam Křístek z Odborové organizace MPSV zase hovořil o úředníkovi s odborným svědomím.
V odpolední debatě, která si již více týkala koncepčních témat k sociálnímu začleňování, padlo pak několikrát, že právě takovým úředníkem je vyhozený ředitel Martin Šimáček. Není ovcí naslouchající zrovna u moci stojícího politika, ale je expertem, který si dokázal svou loajálností ke stanovené koncepci sociálního začleňování z mnohých politiků vytvořit partnery. Svou aktivitou podporoval spolupráci jak vertikální od politiků k obcím a těm nejchudším občanům tak horizontální, když spolu s ostatními kolegy vytvořil v Agentuře kultivované pracovní prostředí s vysokou odborností, transparentností a odpovědností vůči vlastní práci a společnosti.
Zdroj: http://img.ct24.cz/cache/616×411/article/66/6512/651164.jpg?1431337083
Jak je ale patrné ze situace v Agentuře, nad aktivitou, expertností, transparentností a spoluprací vítězí v očích našich politiků loajálnost a schopnost úředníka akceptovat to, co mu bylo uloženo, i když se to obvykle s každým nastoupivším politikem mění a ne vždy je úkol ztotožnitelný s veřejným prospěchem. Ve veřejné debatě nad situací v Agentuře a obecně nad úlohou úředníka se často objevuje stejný argument a sice: úředník má být loajální a ne si diktovat podmínky své práce. To ale není tak jednoduché. Jak připomněla Terezie Hradílková, být aktivním úředníkem ještě neznamená být aktivistou. „Aktivista neznamená, když člověk aktivně koná“ řekla.. Úředníci podle ní sami velmi často říkají, že sami nic nemohou, že jim není umožněno konat, aniž k tomu nedostanou přímý rozkaz. Nejsou zvyklí pracovat podle strategií, protože to dle její zkušenosti u nás není příliš ve zvyku. Agentura byla dle jejího názoru v tomto výjimečná, protože tyto strategie měla a vždy byly veřejně přístupné…to zaměstnancům Agentury umožňovalo se chovat jako aktivní úředník.
Nejasná budoucnost
Na závěr je tedy na místě se ptát, co určuje kvalitu práce úředníka a do jaké míry je legitimní, když se dožaduje toho, aby mohl svou práci vykonávat kvalitně? Mělo by to být především jasné a transparentní zadání – to co určuje, jak bude pracovat a čím se má řídit. Agentura měla takto transparentně zpracovaný projekt na rozdělení evropských 10 miliard pro ty nejchudší občany našeho státu, měla jasnou strategie s jasně danými cíly na dané období, které byly zveřejněny a jak odborníci, tak občané by je pak v budoucnu mohli porovnat se zveřejněnými výsledky. Ovšem takto dle našeho ministra pro lidská práva prý kvalitní práce nevypadá, asi je na naše poměry příliš odborná a transparentní. Čí práva ministr obhajuje, je nasnadě si odpovědět.
Zdroj: http://img.ihned.cz/