Reakce politické reprezentace aneb “pravý teroristický útok” ve východní Bosně
Dragan Lukač, ministr pro vnitřní záležitostí entity Republika Srpska, pod kterou Zvornik spadá, označil incident za “pravý teroristický útok” a médiím sdělil, že: “Muž vyšel z auta, zvolal Allahu ekber” (bosenská varianta Allahu Akbar/ Bůh je veliký) a začal střílet [1]. Lukačův komentář pak citovala většina místních médií (přičemž pouze několik z nich výrok ohodnotila kriticky). Rovněž Dragan Mektić ministr bezpečnosti pro Bosnu a Hercegovinu již ten samý den označil útok ve Zvorniku za “klasický teroristický čin s nejhoršími možnými důsledky”—tedy smrtí policisty a zranění jeho kolegů [2]. Mektić dále poznamenal, že se jedná o ohrožení celé země a “jediná otázka, která před námi stojí, je, zda chceme porazit terorismus nebo chce terorismus porazit nás” [3]. Většina ostatních představitelů obou entit a bezpečnostní složky se vzácně shodli, že jde o terorismus a tak se do všeobecného povědomí celá událost nesmazatelně zapsala především jako “teroristický čin”.
Foto: Televizní přenos stanice AlJazeera
Proč bylo výhodné označit incident za “terorismus”
Na otázku, proč byl čin klasifikován jako teroristický, Lukač prohlásil: “Jak by jste to Vy charakterizovali, když přijde člověk s puškou a náhodně střílí na policisty? Přítomní byli i policisté bošňácké národnosti…Nevybíral si na koho střílí, přišel, aby zabíjel” [4]. V reakci na incident se rada ministerstva BiH na základě návrhu ministerstva bezpečnosti rozhodla zřídit pracovní skupinu, která má vytvořit plán strategie u BiH týkající se prevence a boje proti terorismu na období dalších 5ti let [5].
Milorad Dodik prezident entity Republika Srpska prohlásil, že k útoku došlo “náhle a neočekávaně”, a že se: “očividně jedná o napadení z náboženských a teroristických důvodů” [6]. Dodik dále prohlásil: “O teroristickém útoku jsme neměli žádné informace. To samo o sobě vypovídá o tom, jak funguje struktura zabezpečení BiH a kolik je zde potencionálních spících teroristů, kteří jsou každým okamžikem připravení někde spáchat teroristický čin” [7]. Ve výsledku se tak Dodikovi incident hodil “do karet” jako argument pro zpochybnění struktury zabezpečení BiH, což by v důsledku mohlo podpořit jeho dlouhodobé úsilí o oddělení entity Republika Srpska od zbytku země. Tento krok by však také mohl vést k destabilizaci celkové situace na Balkánu.
Označení útoku za náboženský teroristický čin může přinést do budoucnosti minimálně tři konkrétní dopady.
1) Celonárodní posílení bezpečnostních složek, které s sebou nese možnost většího zasahování do soukromého života jedinců v rámci zvýšení “bezpečnosti” a “boje proti terorismu”.
2) Argument pro potenciální oddělení Republiky Srpske od Federace.
3) Legitimizaci potencionální diskriminace zejména Bosenských Muslimův entitě Republika Srpska nebo jiných skupin, které se vymezují proti autoritám země, skrze jejich napojení na diskurs světového terorismu.
To nutně vyvolává otázku, jestli bylo vše opravdu tak jasné a očividné? Střílel Ibrić opravdu pouze náhodně jak situaci popisuje Lukač? Nebo bylo zkrátka výhodnější celou událost zjednodušit a označit za teroristický čin? Zvolal doopravdy Nerdin Ibrić Allahu ekber a i kdyby, je to snad jasný, důkaz toho, že se jedná o napadení z náboženských důvodů?
Policejní stanice ve Zvorniku/Foto:AP foto/ Amel Emrić
O životě Nerdina Ibriće
Na rozdíl od oficiální verze se po východní Bosně objevila alternativní verze příběhu. Podle toho, co jsem se doslechla, se Ibrić vůbec na Boha neodkazoval, ale údajně řekl: “Teď Vám vrátím dluh, jebu vám mámu četnickou” [8]!
Mrtví však mluvit nemohou a tak se o možných Ibrićovo motivacích dozvídáme pouze z kontextu jeho života, o kterém nedlouho po jeho smrti začala pátrat některá lokální média. To, co na místě činu bylo údajně řečeno, je třeba však brát s rezervou, vzhledem k tomu, že nikdo nepředložil žádné konkrétní důkazy.
Nedlouho po útoku přinesl Avaz více informací o životě Nerdina Ibriće [9]. Nerdin se narodil ve vesnici Kučić Kula, obec Zvornik, do které se s matkou po válce mezi prvními vrátil a kde i do útoku žil [10]. Když mu byl jeden rok, členové VRS (Vojska Republike Srpske) a paramilitantní jednotky ze Srbska odvedli jeho otce Sejfu spolu s přibližně 750ti Bosňáky (Bosenští Muslimové) na “Bílý potok” a dále pak do neznámé lokality, kde byli popraveni [11].
Nejmenovaná žena z Kučić Kuli, sdělila portálu Klix.ba, že dva roky vyrůstal Nerdin odděleně od matky (v důsledku konfliktu) [12]. Když se jí podařilo získat syna zpět, nemohl ani stát na nohou a musela ho učit chodit [13]. Jaké měl Nerdin na základě toho psychické problémy si můžeme pouze představit. PTSD (nebo PTST—posttraumatická stresová porucha) jako reakce na válečné a poválečné události sužuje v Bosně více či méně každého, ale zejména ty, kteří nenávratně ztratili velkou část svých rodin, sousedů a přátel v posledním válečném konfliktu.
Přesto všechno rodina a sousedé, podle médií charakterizovali Nerdina jako neproblematického, poněkud uzavřeného mladíka, který pomáhal sousedům nasekat dřevo, a který si uměl příležitostně vydělat [14]. Nerdin úspěšně dokončil střední zdravotnickou školu, ale nemohl najít dlouhodobé zaměstnání [15]. V Bosně a Hercegovině, kde je nezaměstnanost nad 40%, nebyl výjimkou.
Dům, ve kterém žil Nerdin Ibrić/Foto: Davorin Sekulić/Klix.ba
Válečné dítě nebo wahhabi?
Podle Rifeta Ramiće příbuzného rodiny Ibrić se Nerdin během několika posledních měsíců proměnil—od té doby, co začal navštěvovat páteční setkání ve městě Dubica u Kalesije [16]. Ramić řekl: “Byl dobrý kluk, ale zamotali mu hlavu. Pouze Bůh ví, co mu namluvili, využili jeho trauma, aby ho dostali mezi sebe” [17]. Incident ve Zvorniku Ramiće rozrušil natolik, že údajně nemohl spát [18]. Jak poznamenal: “Jsem jako bomba, nejradši bych pukl od žalu. Ani jeho matka na tom není dobře. Plakala a proklínala ty, kteří ho svedli z cesty. Řekla, že by jim nejradši domy zapálila” [19].
Ačkoliv se výrok Nerdinovy matky může zdát v českém prostředí poněkud radikální, v bosenském kontextu byl interpretován jako jasné odsouzení islámského fundamentalismu a vyjádření rozhořčení nad smrtí syna. Bosenští Muslimové jsou na extrémní projevy víry—o fundamentalismu ani nemluvě—všeobecně velmi kritičtí a mnozí z nich těžce přijímají, že by je někdo ze “Západu”mohl spojovat s terorismem. Na druhou stranu, někteří mladí Bošňáci výjimečně skončí mezi extremistickými skupinami na Blízkém východě a v bosenských novinách se pak čtenář dočte o příbězích mladíků, kteří zemřeli v boji a o jejich plačících matkách, které si znovu a znovu kladou stejnou otázku: proč?
Pohřeb N. Ibriće/Foto AA
Epilog: “Terorismus”, pomsta nebo zoufalý čin?
Z mého pohledu se tak nedámluvit o nějaké fascinaci fundamentálním Islámem nebo klasickým terorismem, ale odpověď spíše ležív tíživé socio-politicko-ekonomické situaci v regionu. Poslední válečný konflikt a nefunkční post-daytonský politický systém vytvořil zemi ostře rozdělenou mezi menšinu privilegovaných a většinu těch, kteř ípřežívají ze dne na den v chudobě (bez ohledu na “etnicitu”). Zemi plnou rozhněvaných mladých mužů, kteří vyrostli bez rodičů (zejména otců). Mladí lidé, jejichž vyhlídky na budoucnost jsou mizivé, a kteří jsou odsouzení bez možnosti najít zaměstnání k přežívání ze dne na den. V jejich hlavách zůstává tisíce otázek a pouze málo odpovědí…
V tomto kontextu ani tak nezáležína tom, co Nerdin Ibrić řekl a jestli ho k útoku přiměla nějaká fundamentalistická skupina—v Bosně to není žádný “mainstreamový” fenomén. Podstatné je se ptát, v jakém socio-politicko-ekonomickém kontextu se fundamentalismus (a to nejen islámský) rodí? Pro koho je výhodná polarizace světa na “nás”a “ty druhé”—nebezpečné teroristy, kteří nám v noci nedají spát? Kdo šíří atmosféru strachu, která zaslepuje mysl, a v rámci které je podstatně snadnější jedince ve společnosti ovládat?
Při hlubším zamyšlení se jeví incident ve Zvorniku spíše než jako “klasický příklad terorismu” jako zoufalý čin vycházející ze zoufalé situace, ve které jedinec ztratil víru v budoucnost. V Bosně se často říká, že někdo na základě traumatických životních zkušeností zkrátka “pukne” jinými, slovy se „zblázní” a „uchýlí se k násilí na druhých nebo zabije sám sebe. “ V tomto smyslu se napadení policejní stanice Nerdinem Ibrićem ve Zvorniku spíše jeví jako částečně pomsta a částečně sebevražda. To však nemění nic na tom, že násilí a zabití druhého je opovrženíhodný čin.
*Věčný klid Nerdinu Ibrićovi i Draganu Đurićovi—policistovi, kterého zastřelil…
Zdroje citací:
[1] AlJazeera, “MUP: Napad na policiju u Zvorniku izveo Nerdin Ibrić“ (28. 4. 2015)http://balkans.aljazeera.net/vijesti/mup-napad-na-policiju-u-zvorniku-izveo-nerdin-ibric
[2] Oslobođene, “Ministar sigurnosti BiH: U Zvorniku se desio klasični teroristički akt, nalazimo se pred ozbiljnim problemom”(27.04.2015) http://www.oslobodjenje.ba/vijesti/bih/ministar-sigurnosti-bih-u-zvorniku-se-desio-klasicni-teroristicki-akt-nalazimo-se-pred-ozbiljnim-problemom
[3] Ibid.
[4] AlJazeera…op. cit. (viz poznámka 1)
[5] Oslobođene…op. cit. (viz poznámka 2)
[6] AlJazeera…op. cit. (viz poznámka 1)
[7] Ibid.
[8] S podobným tvrzením přišlo i Radiosarajevo.ba, ale věta, kterou Ibrićúdajnězvolal se lišíviz http://www.radiosarajevo.ba/novost/187183/teroristicki-napad-ili-licna-osveta-sta-je-govorio-nerdin-ibric-
[9] Dnevni avaz, “Otkrivamo ko je 24-godišnji Nerdin Ibrić, napadačna policijsku stanicu u Zvorniku!” (27. 4. 2015) http://www.avaz.ba/clanak/175287/otkrivamo-ko-je-24-godisnji-nerdin-ibric-napadac-na-policijsku-stanicu-u-zvorniku
[10] Ibid.
[11] Ibid.
[12] Klix.ba, “U selu KučićKula: Nerdin je bio dobar momak, zaveli su ga, okrenuli mu glavu“ (28. 4. 2015) http://www.klix.ba/vijesti/bih/klix-ba-u-selu-kucic-kula-nerdin-je-bio-dobar-momak-zaveli-su-ga-okrenuli-mu-glavu/150428031
[13] Ibid.
[14] Ibid.
[15] Ibid.
[16] Ibid.
[17] Ibid.
[18] Ibid.
[19] Ibid.